Navigace

Obsah

 

Nejstarší zmínka o historii obce

Vísky jsou typická podbrdská obec. Z původní roubené zástavby se do dnešní doby zachovalo jen šest chalup. Nejstarší historická zmínka o obci Vísky je z roku 1368, kdy zapsal Bleh z Homberka své manželce Jitce se souhlasem bratrů Jaroslava a Ješka věno na svém dědictví tvořeném třetinou hradu Homberka, třemi poddanskými dvory v Příkosicích, třetinou lánů ve Vískách a lesem v Lubojedech. Všechny nejstarší zmínky o obci jsou spojeny s hradem Homberkem a jeho majiteli.                

Hrad Homberk

Ve 13. století rod  Buziců s erbem sviní hlavy kolonizoval západní výběžky Brd. Jedna jejich větev si vybrala právě Víseckou skálu za staveniště svého hradu. Hrad byl pojmenován podle tehdy panující rytířské módy německy Hohenberg, což ve volném překladu znamená ,,Hrad na vysoké hoře.“ Počeštěním cizího jména pak vznikl dodnes užívaný název Homberk. Poprvé se jméno hradu objevuje v predikátu Heřmana z Homberka, jmenovaném roku 1284 mezi pány, kteří stáli proti Závišovi z Falkenštejna. Z toho soudíme, že hrad Homberk byl postaven někdy před rokem 1284. Heřman z Homberka je ještě zmiňován v listině z roku 1298, která se týká podacího práva k jednomu z pražských kostelů. Heřman z Homberka, který byl pravděpodobně zakladatelem hradu na Vísecké skále je připomínán ještě roku 1315 spolu s Vilémem Zajícem z Valdeka a Protivou z Rožmitálu, kdy stál na straně panovníka v jeho rozepři s Jindřichem z Lipé. Hrad po něm zdědil jeho syn, jehož jméno však není známo. Dalším Heřmanovým synem byl nejspíš Jaroslav, který získal tvrz Štěnovice jižně od Plzně. Nedaleko kláštera na ostrově u sv. Dobrotivé bylo nalezeno pečetidlo Jana z Homberka datované do první poloviny 14. století. Jan  mohl být Heřmanovým synem a dědicem hradu, ale pečetidlo mohlo patřit až Heřmanovu vnuku Janu z Homberka, který byl roku 1361 spolupatronem v Mešně. Patronátní neboli podací právo znamenalo, že pán rozhodoval o tom, kdo bude farářem  na jeho panství. Jan z Homberka měl čtyři syny – Jaroslava, Bleha, Ješka a Jiříka řečeného Zintro. Tento nejmladší syn dostal nějaký statek mimo Homberk a zemřel bez potomků. Byl zabit rybáři v Rokycanech. Ostatní tři dostali po otcově smrti  přiděleno po třetině homberského panství. Někdy po roce 1380 potkala bratry další rána. Ješek z Homberka, který nebyl ženatý byl zabit sedláky na posvícení v Trokavci. Je to již druhý ze čtyř bratrů, který byl usmrcen prostými lidmi. Protože v té době bylo napadení pána velmi přísně trestáno  zdá se, že Jiřík a Ješek byli násilnických povah a chovali se takovým způsobem, že šlo možná o zabití v sebeobraně, ale můžou to být jen naše domněnky. V té době se dostává hradu nedobré pověsti neboť v něm byli lidé, kteří loupili na silnicích. Zdá se, že na loupeži měl účast i Heřman, syn Jaroslava z Homberka. Byl od Rožmberských dopaden a potom sťat jako zločinec. Opovrchování zemským řádem a opakování zločinů vedlo k tomu, že král Václav IV. Přikázal Homberk oblehnout. Obléhání hradu jenž vedl Jan z Lestkova se protáhlo od podzimu 1406 až do února 1407. Jestli byl hrad dobyt nebo se posádka vzdala  není známo, ale  při obléhání hradu byl chycen další z Homberků Sezama, syn Bleha z Homberka, a byl také popraven. Hrad byl potom nečas osazen královskou posádkou a pak přišel zpět do rukou Homberků. Kolem roku 1450 již nebylo přímých dědiců Homberka a proto se po delších sporech hrad dostal do rukou Bedřicha z Donína. Pak o něm zprávy na dlouho mizí. Teprve roku 1520 získává nejvyšší purkabí Království českého Zdeněk Lev z Rožmitálu i hrad Homberk s příslušenstvím a připojuje ho ke svému Mirošovskému panství. Roku 1547 je Homberk prodán Janu Roupovskému z Roupova. V následujících letech zřejmě zaniká, neboť roku 1587 se o něm hovoří jako o hradu pustém. Po roku 1544 nám zůstává více než 110-ti letá mezera, kdy o Vískách nemáme žádné písemné záznamy. Je možné, že v této době byly Vísky pustou lokalitou.   

Rozvoj obce po třicetileté válce

Vesnice byla zřejmě obnovena na pozemcích panských lesů, až po třicetileté válce. V záznamech Berní ruly z roku 1650 jsou uváděny ve Vískách 4 zahradníci – Jiří Uhlíř, Matěj Suchý, Václav Předlák a Kašpar Starý. Zahradníky byli nazýváni osadníci, kteří kromě chalupy vlastnili minimální výměru pozemků a museli si přivydělávat námezní prací. Zdá se, že se obec Vísky pomalu rozvíjela. V zápisu tereziánského katastru z roku 1714 je zmiňováno 5 osadníků – Jiří Vojáček, Jakub Hejduk, Pastuška, Bárta Liška a  Michal Trčka. Jelikož již nejsou uváděni jako zahradníci, zdá se že vlastnili  nějakou větší výměru pozemku. Rozvoj obce pomalu pokračoval. Když Mirošovské panství koupila roku 1726 česká dvorská komora,  byla obec Vísky s celým panstvím přičleněna k Velkostatku Zbiroh. Farou náležely Vísky pod Skořice, věřícím trvala cesta do kostela přes hodinu a  školou náležely pod Trokavec. V zápisu Josefského katastru z roku 1785 je uváděno 28 popisných čísel. Z toho 6 sedláků a zbytek chalupářů. Obecní úřad byl ustanoven v roce 1850. V letech 1869 – 1879 se staly Vísky osadou Trokavce. K opětnému osamostatnění obce došlo v roce 1880. Od této doby obecní úřad fungoval nepřetržitě až do roku 1941. 

 

Těžba uhlí v Mirošově a její souvislost s rozvojem obce

Velkou změnou pro obce v okolí Mirošova bylo zahájení těžby černého uhlí v polovině 19. století. V mirošovské pánvi se těžilo uhlí výborné jakosti a vyváželo se do Uher, Německa, Itálie a Švýcarska. Havíři z okolí, kterých zde pracovalo až 2000 přinášeli i přes nízké mzdy do obce hotové peníze, které před tím byly spíše vzácností. V obci Vísky bylo podle pamětníků kolem roku 1890 až 200 obyvatel, 2 hospody, výčep a kořalna. To samo o sobě dokládá, že obyvatelé nějaké peníze měli. V obci se rozvíjel i kulturní život. V roce 1893 byl založen Občansko-vzdělávací spolek „Svornost“ na nepolitickém podkladě,  jak je výslovně zdůrazněno v kronice. V roce 1905 byl založen Spolek dobrovolných hasičů, který měl 11 činných členů a 20 přispívajících. Téhož roku byla koupena stříkačka. Další rozvoj znamenalo vybudování železniční tratě z Rokycan do Mirošova a dále pak do Nezvěstic. V obecní kronice čteme povzdech místního kronikáře nad tím, že nebyla dodržena původní trasa železnice, která měla vést z Mirošova přes Vísky a Spálené Poříčí do Nezvěstic. Pro odpor Metropolitní kapituly chrámu sv. Víta v Praze, která odmítla prodat pozemky u Spáleného Poříčí, se železnice vybudovala 3 km od Vísek. V roce 1904 byla těžba uhlí ukončena. Z kraje horníků se po padesáti letech stal opět kraj zemědělský. Obyvatelé obce Vísky se vrátili k zemědělské činnosti. V obci bylo asi 6 sedláků, které výměra půdy uživila. Ostatní byli drobní řemeslníci, kteří se zabývali hlavně zpracováváním dřeva – tesaři, truhláři - celá obec měla původně roubenou zástavbu a nebo tzv. malozemědělci, kteří si přivydělávali prací v lese a nebo v nově budovaných železárnách v Hrádku. Později dojížděli někteří obyvatelé obce až do plzeňské Škodovky. Obyvatelé obce žili poklidně se svými radostmi i starostmi až do června 1914.

 

První světová válka a její projevy v obci Vísky 

První světová válka také poznamenala život v obci Vísky.  Většina dospělého mužského obyvatelstva narukovala na frontu. V obci zůstali většinou jen ženy, děti a staří lidé, kteří se snažili přežít těžké válečné roky. Muži se pak snažili všemožně vyhnout odvodu na frontu. Pamětník pan František Liška vzpomínal, že v roce 1917, kdy byli povoláváni i 17-ti letí chlapci, byla v hospodě u Linhartů zřízena cvokařská dílna, protože cvokařina byla uznána za válečnou výrobu. A tito pak na frontu nemuseli. Čtyři těžká válečná léta uplynula. Přišel říjen 1918 a vyhlášení samostatnosti republiky Československé. Vojáci se pomalu vraceli domů, ale ne všichni. Také v  obci Vísky si válka vybrala svou krutou daň. 9 mužských obyvatel se nevrátilo do rodné obce.  

 

Obec za první republiky
Po roce 1918 se poměry uklidnily,  rozvoj obce pokračoval a  rozvíjel se i společenský život. Před všesokolským sletem v roce 1920 byla založena místní pobočka Tělovýchovné jednoty Sokol v Mirošově. Ve stejné době byla založena Dělnická tělovýchovná jednota. V obci v té době působily 2 politické strany, sociálně demokratická  a republikánská. Při sčítání obyvatel v roce 1921 měla obec Vísky 198 obyvatel národnosti české. Skladba obyvatel obce se příliš neměnila. 6 sedláků, 3 drobní řemeslníci a zbytek malozemědělci. Při sčítání v roce 1930 bylo v obci 37 čísel popisných a 185 obyvatel. Klidný život obce narušila krizová 30. léta. Aby měli nezaměstnaní nějakou práci rozhodl obecní úřad o vybudování dlážděného rybníčka, aby,  jak je psáno v obecní kronice: „Ostudné místo obce bylo zvelebeno.“ Rybníček byl vybudován z obecních peněz a pracující byli odměňováni přibližně 80 až 120 Kčs týdně. Celá stavba byla ukončena v roce 1933. Náklady na stavbu činily 39 308 Kčs. Další život v obci běžel opět v poklidu až na několik sousedských sporů, které se podle zápisů obecního úřadu vždy obešli bez soudů. Všechny neshody se podařilo urovnat. Potom se přiblížila léta Mnichova a 2 světové války.  
  
Obec za 2. světové války 

 Přišel rok 1941 a  to, co se mezi lidmi povídalo se stalo skutečností. Bohužel to byly také Vísky, které bránily rozšíření Brdské vojenské střelnice a k 1.11.1941 se jejich obyvatelé museli vystěhovat na základě nařízení Ministerstva vnitra. Ze 14. na 15. listopadu 1941 přišla do Brd jedna z největších vichřic, která poničila značnou část lesního porostu. V polomech zůstalo ležet 1,5 miliónů kubíků dřeva. Lidé, kteří se ještě nestačili vystěhovat a zavázali se, že budou pracovat na likvidaci polomů, mohli zůstat. František Blecha z č. p. 29 jako lesní dělník byl německou správou jmenován v obci Vísky komisařem. Přišel květen 1945, němečtí okupanti byli vyhnáni a občané se vraceli do svých často devastovaných domovů. Opravili je a s vírou v lepší budoucnost, které byli obyvatelé po kruté válce plni se dali do zvelebování své obce.

 
Rok 1945 - 1948
Po roce 1945 se sem obyvatelé, kteří byli vystěhováni opět vrátili a ustavili národní výbor. V roce 1947 – 1948 se uskutečnila elektrifikace obce. Nebyla to snadná práce, ale jak je psáno v kronice „Zásluhou předsedy Františka Lišky a za spolupráce všech občanů se stala skutečností.“ Elektrifikaci prováděla firma Skala Blovice na akci bylo vypůjčeno z Kampeličky Mirošov 100 tisíc Kč. Podíly složené občany činily 80 tisíc Kčs. V letech 1947 - 1951 byl s pomocí akce UNRA zhotoven místní rozhlas a pro místní hasiče zakoupena motorová stříkačka a starší nákladní auto.

 

50. a 60. léta

Rok 1952 přinesl občanům velké starosti. V souvislosti s opětným rozšiřováním vojenského výcvikového prostoru Brdy se hovoří také o Vískách. Naštěstí pro místní obyvatele nakonec obec  do výcvikového prostoru nebyla zahrnuta. Obce Kolvín, Padrť a Záběhlá toto štěstí bohužel neměli a byly zlikvidovány. Na podzim téhož roku byla v obci otevřena prodejna Jednoty. V roce 1953 získala obec autobusové spojení přes Mirošov a Hrádek s okresním městem Rokycany. To byl pokrok, protože do té doby museli občané pěšky na železniční zastávku Příkosice, která je vzdálena 3 km. I přes dobu, která nebyla příliš příznivá pro občanské aktivity dokončili občané obce v roce 1955 přístavbu budovy MNV ( Místní národní výbor ). V roce 1957 bylo založeno JZD. Nebyla to akce nikterak spontánní a jak je psáno v kronice „Teprve po několikátém přesvědčování pracovníků okresního úřadu do družstva vstoupili všichni kromě Františka Lišky.“ Podle pamětníků byly začátky velmi těžké a mzdy velmi nízké. Jedna z pamětnic, které je 87 let, vzpomíná, že v této době dostávala za to, že sama každý den pečovala o 26 kusů hovězího dobytka 320 Kčs za měsíc a to pracovala bez jakékoli mechanizace. Na vše měla jen kolečko a vidle. V roce 1960 se místní JZD sloučilo se sousedním JZD Trokavec. Situace se trochu zlepšila, ale odměny byly stále velmi nízké. V témže roce byly Vísky sloučeny s Trokavcem a zprávu v nich vykonával MNV Trokavec. Rozvoj obce v té době stagnoval.  Až v roce 1970 byla zbořena stará hasičská zbrojnice a postavena nová. Hasiči dostali Tatru 805. Toto byla jediná investice za celou dobu cizí správy obce. Za celý ten čas od roku 1960 až do osamotnění v roce 1992, kdy byla obec pod cizí správou, se do rozvoje obce jinak neinvestovalo. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století začíná stálý úbytek obyvatel obce. Staří umírají a mladí se stěhují do bytovek v Hrádku a  v Rokycanech.  Místo nich přicházeli chalupáři převážně z Prahy.  

 

Vísky pod správou města Mirošov 1980 - 1992

 V roce 1980 se místní JZD sloučila s JZD Příkosice a celek dostal pojmenování JZD 9.květen. V roce 1982 byly Vísky s Trokavcem a s okolními obcemi připojeny k Mirošovu. Od této doby vykonával správu na území obce MNV Mirošov.

 

Rozvoj samostatné obce od roku 1992 do současnosti

Po osamostatnění v roce 1992 měla obec v pokladně 16 tisíc korun. Nejdříve bylo třeba opravit budovu obecního úřadu, který byl v havarijním stavu a také obchod s  obecním úřadem sousedící. S pomocí fondu Obnova vesnice a důslednému šetření „Všichni členové zastupitelstva včetně starosty pracovali a dodnes pracují bez nároku na odměnu“ se podařila v letech 1999 až 2003 celková rekonstrukce obou budov. Do obnovy bylo investováno skoro 1,5 milionů korun.“ V rámci rekonstrukce byla vybudována společenská místnost, knihovna a kancelář obecního úřadu. K obchodu byl přistavěn sklad. V roce 2001 si začal v obci po dlouhých letech stavět nový rodinný dům. V roce 2005 další rodinný dům a v roce 2006 ještě jeden. V roce 2003 byl zrestaurován ozdobný litinový kříž z roku 1866, který stojí u bývalé cesty na Skořice na okraji obce. Také byl vybudován pomník padlým z 1. světové války. V roce 2006 byla opravena část místních komunikací a byl na ně položen asfaltový koberec. Celkové náklady byly 400 000 korun. Dotace činila 120 000 korun. Koncem roku 2010 byl uzavřen v obci obchod. V roce 2011 byla zbudována nová autobusová zastávka a letní altán pro společenské akce. Také bylo zhotoveno nové oplocení  obecního pozemku. V roce 2012 byla provedena rekonstrukce hasičské zbrojnice a vybudování společenské místnosti.V roce 2013  proběhla asi po 35 letech oprava obecního rybníka (požární nádrže) zvaného za Kuželákem. V roce 2014 byla opravena po 40 letech další část místní komunikace zvaná (průhon), byl na ní položen asfaltový koberec. V roce 2015  se zastupitelstvo pustilo do obnovy veřejného rozhlasu téměř po 50 letech a opravy veřejného osvětlení, staré lampy pouličního osvětlení byly vyměněny za ledkové v rámci úspory nákladů za elektrickou energii.V roce 2016 byl v rámci bezpečnosti obyvatel vybudován chodník při silnici směrem na trase Rožmitál pod Třemšínem a Příbram,tento chodník se vybudoval z důvodu stále se zvyšující osobní a kamiónové dopravy. V roce 2017 se začal zpracovávat územní plán obce. V roce 2018 proběhly stavební úpravy v budově obecního úřadu vedoucí k vytvoření kuchyňského koutku v půdním prostoru budovy neboť toto zázemí zde chybělo. zde chybělo. V roce 2019 proběhla oprava fasády budovy obecního úřadu, oprava schůdků do budovy a také oprava betonového chodníku u budovy.Tyto akce se ovšem uskutečňují za podpry dotací od Plzeňského kraje z Programu stabilzace a obnova venkova, neboť obec nemá tolik finančních prostředků na uskutečnění těchto projektů. V roce 2020 -2021 se obec pustila do opravy o odbahnění požární nádrže (rybníček u Fialů) za přispění dotací z Programu stabilizace a obnova venkova od Plzeňského kraje, rybníček je využíván též  v létě ke koupání a v zimě k bruslení, v roce 2021 za přispěné dotací z téhož programu mohla obec uskutečnit akci zatrubnění části otevřeného příkopu (průhon u Machaňů), která přispěla ke zvelebení obce a snadnější údržbe zeleně, v roce 2021 obec také pořídila umístění 2 ks ukazatelů rychlosti v obci a to také za přispění dotací z Programu zajištění bezpečnosti v obci od Plzeňského kraje.V obci  jsou dobré sousedské vztahy a do akcí se zapojují také chalupáři.  Chceme věřit, že společným úsilím všech obyvatel se bude naše obec zdárně rozvíjet i dále. V současnosti má obec 39 popisných čísel. Z toho 21 trvale obydlených a 67 stálých obyvatel z toho 17 dětí.   

 

Historie obce byla zpracována Nikol Michálkovou a Václavem Štokrem do seminární dějepisné práce Nikol do školy.  

Na tuto práci by použity tyto zdroje informací:

 

 
  • Okresní archiv Rokycany
 

 

  • Obecní kronika
 

 

  • August Sedláček – Plzeňsko a západní Čechy
 

 

  • Šlajer J. -  Základní tendence vývoje uhelného průmyslu Plzeňska do roku 1890 ( vydáno roku 1970 )
 

 

  • Jaroslav Falc – Minulostí Mirošovska 

 

 
  • František Batěk, Hana Hrachová, Petr Prášil – Rokycansko na   starých pohlednicích ( vydáno roku 2006 )